Už 3 roky

Dnes jsou to tři roky co nám přišel do života Vítek. (začala jsem psát včera). Když se narodil říkala jsem mu pan učitel. A to platí dodnes jelikož všechno se od něho učíme. Naučil mě jak pečovat o dítě, jak bezpodmínečně milovat, jak milovat až do nebe, jak se rozdělit o poslední sousto,jak být trpělivá,tolerantní,jak přimhouřit oči,jak omlouvat neomluvitelné,jak učit dítě se specifickými potřebami,jak se být(bít) za jejich práva,jak se učit abych ho mohla učit. Je toho spousta co nás za ty tři roky naučil. Všechno bych ani nevypsala a hlavně koho by to bavilo číst.:D Zažili jsme toho spolu hodně. Spoustu aktivit,setkání a výletů  do koutů země kam by jsme bez něho nejspíš nikdy nejeli. Znakovací kurz,setkání maličkých v Praze,letní tábor a další a další aktivity. Náš život je trošku jiný, ale je krásný a máme stejné starosti jako každý jiný rodič. Jestli nám ho vezmou do školky, jak ho přimějeme aby víc jedl, jak ho naučit poslouchat. Ale co je pro nás nejdůležitější? Aby byl Víteček šťastný a hlavně zdraví. Za ty tři roky měl tři operace i když nebyly náročné nebylo to srdce jako matka jsem to prožila emočně moc. Jsem ráda, že až na tu rýmu dvou měsíční, ekzém a neustále slzící a opuchlé a rudé oči to není tak zlé. Už je velký kluk i když je paličatý a zkouší to na nás moc ho z celého srdce milujeme. Všichni. Tak ještě jednou zlatíčko moje bud šťastný,zdraví,hodný a bud tu se mnou prosím navždy.:*