středa 15. listopadu 2017

Jako den a noc

Zdravím všechny příznivce a čtenáře blogu. Jak sami vidíte nestíhám moc psát nicméně dnes mám po nočním kojení pocit, že musím. Včera se nám Viktorek(2 měsíce a 16 dní) z bříška přetočil na záda. A nebylo to žádné plácnutí normálně řízené otočení. A to vše prosím 4* za sebou. Pak spal několik hodin byl úplně zmožen.:D A dnes se chtěl pochlubit tatínkovi tak to prosím všechno opakoval. No nádhera co dodat. Váží už 7kg :o) a měří to přesně nevím, ale roste před očima. Je to žravec a pořád by mohl.:D No za to Víteček ten je velice skromný. Stačí rohlík nebo BA(rozuměj chleba) občas aby se neřeklo polévku a když je hodně dobře naladěný i druhý. Jinak období vzdoru je v plném proudu, ale už docela zvládáme i dny kdy není žádná scéna. Je velice vnímavý a chápe spoustu věcí. Konečně začal kývat hlavou, že ano když souhlasí a není všechno jen nenenenenene. Je to pořád velký pomocník a miláček celé rodiny. Jak jinak, že? Nejde nemilovat.:D Pořád někde jezdíme, lítáme prostě žijeme. Dnes jsme se konečně dostali na odběry druhé kolo( potřebujeme zjistit zda nemá alergii a celkově zda je v pohodě) a hurá stal se zázrak. Doktorka mu píchla tak šikovně že krev přímo cákala. Na všechny a nabrala dvě ampulky. To se ještě nestalo. Štítnou žlázu má zvýšenou tak uvidíme co s tím vymyslí. Vyrostl má 89cm juchů a už si otevře všude dveře. Oouuu.:( to už tak příjemné není neboť se musíme doma zamykat. Víťa rád utíká na chodbu atd.. No to jsem zase odbočila a pak jsme jeli na kožní. Úplně moc se mu zhoršil ekzém. Už je to neúnosné. Doktor se podíval zahájil novou léčbu jsem zvědavá co z toho bude. Potom jsme jeli domů kluci spali v autě já stihla ještě nakoupit látky na tepláky a možná i mikiny. Uvidíme co zvládnu a jak to půjde. No a před domem nevím na co jsem myslela kam jsem čučela jsem chtěla přibouchnout dveře a jaksi jsem tam zapomněla palec. A jenom dveře udělali cuc. No ale nevěděla jsem jestli mám brečet nebo skákat do patra jak mě to bolelo. A bolí ještě ted. Akorát už o hodně míň. Teda když se toho nedotknu což je docela sranda když musím chovat jednoho nebo druhýho, přebalovat jenoho nebo druhýho atd. Ale už je to všechno takový lepší. Už jsme schopni se vypravit i za třičtvrtě hodiny což je úspěch a když se daří i nachystat se na čas. V neděli jsme byly na výletě v Chrudimi a setkali jsme se tam z milými lidmi v krásné kavárně s úžasnou hernou pro děti. Paráda den. No v restauraci Vítek řádil a dvakrát se komplet polil birellem. Poprvé to bylo v pohodě jsem ho převlíkla. Po druhé mi ruply nervy a chtěla jsem jet domů. Sakra lump jeden. Naštěstí jsme v autě usušili a nemusel chodit nahulatý. A co vánoce? No blíží se. Jaksi moc rychle. Pro děti to máme vyřešené už dávno teď už jen dokupujeme věci praktické. Ale co z ostatnímí. Ani nevím. Ale na tu radost ve Vítečkových očích se moc těším. Měla bych jít spát jsem se jaksi rozjela. Tak děkuji za návštěvu a dobrou noc
1.Kluci moji.:*
2.Znakování z léta
3.Pražáci z dědečkem(podoba Viktorka  a dědu je neskutečná a narozením jsou od sebe jen 2 dny)
4.Spolu při kravinkách.:D
5.Fotorámeček dárek pro mamku ke kulatinám
6.Víťa zkouší bráchovu postýlku :D
7.A rád sedí v jeho sedačce do auta.:D
8.Viktorkovo poprvé.:D







Žádné komentáře:

Okomentovat