Nemocniční pobyt

2.11 jsme byly přijati do Fakultní nemocnice v Olomouci. Po nutném čekání a přijetí jsme se nastěhovali a to doslova na pokoj kde už bydlela jedna moc hodná paní se synem. Vyděsila jsem se, že nemám postel, ale ona tam byla a byla pěkně fikaně schovaná ve skříni. Ani jsme se nestihli rozkoukat a erárním kočárkem jsme valili na aro. Tam jsme vyplnili papíry, udělali pár podpisů a pomaličku procházkou areálem jsme se vrátili zpět na pokoj. Malej byl úplně v pohodě hrál si v postýlce a já čekala. O půl 2 jsme měli budíček naposledy nakrmit a pokud možno zkusit spát do rána. Ráno už nesměl jíst, ale zkuste mu to vysvětlit. Kolega šel ráno na velkou operaci a my čekali až bude řada na nás. Vítečkovi už žbluňkalo v bříšku, ale byl opravdu statečný a trpělivě čekal. Kolem 13 hodiny přišla sestra řekla do půl hodiny jdeme na to. A dala mu lék, aby ho nic nebolelo. Do pěti minut přišla zase a řekla jdeme! Jsem ho nechtěla ani dát řekla půl hodiny! No nic jela jsem s ním až na operační sál tam si ho vzala sestra nebo doktorka co já vím a pěkně mu zpívala. Koukal a byl smířený se vším. Poslali mě na kafe tak jsem šla ven nakoupit jídlo. Protože já jsme tam měla pořád hlad. V 14 hodin my ho přivezli uplakanýho, smutnýho a jak nadával tak nadával. Bylo mi ho tak líto. Plakala jsem s ním. Po čase usnul a já jen hlídala aby si nevytrhl kanylu. Stejně se mu to povedlo a v noci jsme slyšela jen zvuk trhající se náplasti. Dali mu sirup proti bolesti. To ho uklidnilo a šup už byl na bříšku. Tak jsem si ho vzala k sobě do postele a spali jsme do půl 7. Ráno vizita atd. později přišel p.dr. Malý a  řekl můžete balit jdete domů. Po obědě přijela mamka a odvezla nás domů. Sice jsem v noci mu musela dát ještě na bolest sirup, ale spal a to nekecám až do půl 11. Hold doma je doma. A já jsem moc ráda, že je to takový šikula a vše zvládá úplně super.