pátek 13. dubna 2018

Chvilka ticha a klidu

To ticho když nikdo nemrčí,nemluví,netahá mě za kalhoty,nepiští a nehraje žádná hudba. Je to nádhera, ale není to divný? Manžel si vyrazil za zábavou a já zůstala sama se dvěma dětmi, které bylo potřeba nakrmit,převléct do pyžama,přebalit a uspat. Jojo jeden by řekl haha to nic není. Viktorek začal řvát jako tygr Víťa si začal zacpávat uši a posílal mě ať ho jdu nakojit hlavně aby byl už zticha. Večer je to neskutečně náročné. Já pomalu únavou padám na ústa a hlavně jsem  podrážděná na všechny. Jenže jaksi nevím jak si pomoct. Víteček chce být taky miminko chce abych ho kojila,krmila,obskakovala,do toho se učíme,hrajeme si,vaříme,chodíme ven. Stokrát za den přebalit, převléct no nemám slov. Mám dost. Navíc Víťa má jediný cíl dne. Zničit mámu. Když jdeme ven je to peklo. On mě neposlouchá, vytáčí mě, zlobí. Ahjo. Doma mám bordel všude je samý prádlo. A já nemám ani energii ani čas něco dělat. Já vím jednou to skončí a bude zase něco jinýho. Ani si nechci moc stěžovat to je spíš takové přiznání.D Zítra bude líp. Jdeme zahájit sezonu a čeká nás první pořádná vycházka. Půjdeme vandr skrz Malou hanou. Už se těším. Počasí má být krásné. Tak jo jdu spát..

středa 28. února 2018

fotky





1-2zimní radovánky
3.první mrkvička
4-Vítek
5-detail

Únor

Viktorek má 6 měsíců 9 kilo 72 cm a dva zuby.:) Už to není jen to miminko které spinká. Poslední dny je to o to náročnější, že nemůžeme chodit ven., protože je velká zima a hlavně fouká nepříjemný vítr. Takže dny jsou doma dlouhé, děti občas nervozní. Do toho máme nemocného tatínka( má chřipku). Naštěstí je nemocný jen on, my se všichni držíme i když jsme všichni pořád spolu. Děti samozřejmě spí na etapy takže když usne jeden vzbudí se druhý. Takže mě přijde, že jen kojím chovám,foukám na bebínka, vařím,uklízím,utírám pokakaný prdelky a utěšuji sama sebe, že to jednoho dne bude lepší.:) Ono to je těžký rozdělit pozornost mezi všechny tři a ještě si najít čas sama na sebe aby mi z toho všeho nehráblo. Moc těžký. Ale jsou dny kdy je mi to všechno tak trochu jedno a pak jsou dny kdy mě rozčílí i papírek na podlaze. Ale těch horších dní je si myslím míň. Jsem samozřejmě šťastná, že je mám ty svoje kluky, ale někdy to na mě padne. Ale jak svítí sluníčko i když koukáme jen přes zaprášené okna, jsou ty dny veselejší. Moc se těším na jaro jak všechno pokvete, jak začneme chodit na pořádné túry a budeme jezdit na výlety, jak si koupíme další sedačku na kolo a každý bude jezdit z jedním lumpem. Taky mě čeká parádní kurz v Brně( bude se týkat raného čtení a počítání pro děti s ds). Ještě nevím jak to udělám kdo pojede ani jak pojedu(dem). Určitě se mnou pojede Viktor. Bez toho to nejde zatím. Kurzy kdy můžu sama sebe vzdělávat miluji. A už dlouho jsem se někam chtěla podívat tak to bude super výlet a námět ke psaní. Hurá. No a o Vítečkovi bych mohla psát romány. Pořád má to svoje období NENENE. Ale má i období opakovací. On je jak houba. Nasává a nasává. Když nepřemýšlí občas řekne něco srozumitelného. S jídlem bojujeme pořád. Ale rád sedí u stolu a chce se učit. At´ už prohlížením kartiček,malováním,čtením,razítkováním já myslím, že chce dělat všechno při čem jsme v klidu a jen spolu. To jsou naše krásné chvilky které oba milujeme. Je to pomocník už spolu vaříme, věsíme prádlo, žehlíme, zametáme a myčku pomáhá plnit a vyklízet. Ale je to i miminko. Chce chovat,dudlat dudyn,ležet ve Viktorkové postýlce i křesílku atd...Více o Vítečkovi zase jindy. Dobrou..

pátek 26. ledna 2018

Kluci.:)

Dnes se stal neskutečný zlom v našich životech. Možná to moc prožívám, ale  s Vítečkem a Viktorkem to prostě ani nijak jinak nejde. Viky má zub. Má 4 měsíce 8 kg a jeden zub.:) Noci jsou takové trošku divočejší teď, ale jinak dobrý. A Víteček 3r.a jeden měsíc se dnes poprvé vyčůral na nočník. A to prosím hned dvakrát. Úžasné. Ten pocit, že překonal odpor nebo nevím co to měl k tomu nočníku. Že se dal přesvědčil, že to zkusil hlavně že se to podařilo. Nádhera. Teď už jen nepolevit,pilovat, chválit a odměňovat a třeba půjde od září do školky bez plíny.:) Víteček má období nenene, ale krom toho má období vnímání,opakování a chci se něco nového naučit. To je období kdy pořád chce číst,sedět u stolu,učit se a pilovat. Je to nádhera. Já to miluji. Každý večer přijde ukáže mi kterou hru si chce zahrát sedneme si ke stolu a dokud ho to baví učíme se. Chtěla bych se zeptat je tady někdo ze čtenářů kdo by byl ochotný mi vytisknout více materiálu na barevné tiskárně? Jde o obrázky aby jsme se mohli pomalu začít učit číst. Nechci to zadarmo. Dodám papír a přispěju na barvu. Pokud se někdo najde prosím kontaktujte mě. Předem moc děkuji. A co volby? Já už se tomu všemu jenom směju. Lidi jsou jak šílení. My půjdeme volit, protože chodíme, ale upřímně. Je mi to už asi jedno.:) Samozřejmě bych byla radši za slušného prezidenta, ale zvyknu si na všechno.:D Hlavně ,aby bylo po všem a aby se  lidi už   nehádali. Já bych si jen přála zdraví, sílu a kus štěstí pro človíčka, kterého mám moc ráda a který je v nemocnici a sám neví co bude dál. Tak snad bude líp tomu věřím a žádný   prezident s tím   nic   nenadělá.

středa 27. prosince 2017

Jaký byly?

No přece krásné,šťastné a veselé. Ano chvilkama byly hodně veselé a zpocené a to třeba, když jsme při kolikátém už rozbalování dárků zjistili, že Víteček dostal druhé ukulele. Ale ten Ježíšek je nesmírný popleta.:D A já zrovna den před tím přemýšlela jak ho budu učit hrát, když máme jen jedno. HiHi. Mimo jiné začínáme být ohromná kapela. Ve sbírce máme tři flétny, dvě ukulele,bubínky také dva,triangl,rolničky,štěrchátko,harmoniku,zvonkohru a paličky. No prostě paráda. Je to docela úlet, když to rozjedeme bez zábran a s radostí.:) Na štědrý den to bylo všechno o přípravách na večer. Nejprve zmizel Pepa a zmožen chřipkou šel připravovat stromeček. Já se snažila zabavit děti a mezitím chystat stůl. No bylo to príma. Pak jsme se vyměnili a já šla dozdobovat stromeček a chystat stůl k tchýni kde se scházíme na večeři a na dárečky. Potom to prostě všechno rychle uteklo a nastala večeře. Víteček nikdy moc nejí, ale tentokrát jedl pěkně asi aby už mohl na dárečky. Viktorek byl v pohodě a koukal co se asi bude dít. Po jídle už Vítek nemohl vydržet a utíkal se podívat za dveře a to bylo samé jůů a jéé. A áhhh. No nádhera očička mu jiskřily. Na dárkách jsme měli nalepené obrázky, aby Vítek věděl komu patří. Byla to legrace. Všem rozdával jen dárky pro mě nechtěl dát ani za nic.:) Lump jeden. No rozplýval se nad každým balíčkem a užíval si to. Viktorek dostal čmeldu nebo brumdu nevím který z nich to je a ten byl zabaven Víťou. Nechce mu ho ani za nic vrátit.:D Hraček máme tolik, že jsme naznali, že do nového roku dětem uděláme pokojíček. Ale za tu radost to stálo. Já jsem dostala rodinnou kroniku to mi vyrazilo dech. Je to předtištěná kniha která se po dobu deseti let bude doplňovat a dopisovat. Je to neskutečný závazek, ale moc mě to potěšilo. Stejně tak batoh na túry a hlavně na cestování z dětma. Jinak oblečení, ponožky,kosmetiku,drogerii a takový ty věci.:) Paráda. A jednu poukázku do mého velmi velice oblíbeného obchůdku. 25.12. jsme měli odpočinek kdy přijela manželova rodina a 26.12 jsme jeli k mé babičce do Jeřmaně a potom do Loštic. Nemělo to chybu je to krásné vidět celou tu rodinu a aspoň chvilku pobýt jen tak pro radost a pro klid. Dětem se všude líbilo což je to nejlepší. Zítra jdeme pozdravit kamarády. Víťa jde pařit. Pro to máme úžasný znak.:) Všem čtenářům bych chtěla popřát zdraví,klid a spoustu tvořivosti do roku 2018. Mějte se nádherně

čtvrtek 14. prosince 2017

Už 3 roky

Dnes jsou to tři roky co nám přišel do života Vítek. (začala jsem psát včera). Když se narodil říkala jsem mu pan učitel. A to platí dodnes jelikož všechno se od něho učíme. Naučil mě jak pečovat o dítě, jak bezpodmínečně milovat, jak milovat až do nebe, jak se rozdělit o poslední sousto,jak být trpělivá,tolerantní,jak přimhouřit oči,jak omlouvat neomluvitelné,jak učit dítě se specifickými potřebami,jak se být(bít) za jejich práva,jak se učit abych ho mohla učit. Je toho spousta co nás za ty tři roky naučil. Všechno bych ani nevypsala a hlavně koho by to bavilo číst.:D Zažili jsme toho spolu hodně. Spoustu aktivit,setkání a výletů  do koutů země kam by jsme bez něho nejspíš nikdy nejeli. Znakovací kurz,setkání maličkých v Praze,letní tábor a další a další aktivity. Náš život je trošku jiný, ale je krásný a máme stejné starosti jako každý jiný rodič. Jestli nám ho vezmou do školky, jak ho přimějeme aby víc jedl, jak ho naučit poslouchat. Ale co je pro nás nejdůležitější? Aby byl Víteček šťastný a hlavně zdraví. Za ty tři roky měl tři operace i když nebyly náročné nebylo to srdce jako matka jsem to prožila emočně moc. Jsem ráda, že až na tu rýmu dvou měsíční, ekzém a neustále slzící a opuchlé a rudé oči to není tak zlé. Už je velký kluk i když je paličatý a zkouší to na nás moc ho z celého srdce milujeme. Všichni. Tak ještě jednou zlatíčko moje bud šťastný,zdraví,hodný a bud tu se mnou prosím navždy.:*

středa 15. listopadu 2017

Jako den a noc

Zdravím všechny příznivce a čtenáře blogu. Jak sami vidíte nestíhám moc psát nicméně dnes mám po nočním kojení pocit, že musím. Včera se nám Viktorek(2 měsíce a 16 dní) z bříška přetočil na záda. A nebylo to žádné plácnutí normálně řízené otočení. A to vše prosím 4* za sebou. Pak spal několik hodin byl úplně zmožen.:D A dnes se chtěl pochlubit tatínkovi tak to prosím všechno opakoval. No nádhera co dodat. Váží už 7kg :o) a měří to přesně nevím, ale roste před očima. Je to žravec a pořád by mohl.:D No za to Víteček ten je velice skromný. Stačí rohlík nebo BA(rozuměj chleba) občas aby se neřeklo polévku a když je hodně dobře naladěný i druhý. Jinak období vzdoru je v plném proudu, ale už docela zvládáme i dny kdy není žádná scéna. Je velice vnímavý a chápe spoustu věcí. Konečně začal kývat hlavou, že ano když souhlasí a není všechno jen nenenenenene. Je to pořád velký pomocník a miláček celé rodiny. Jak jinak, že? Nejde nemilovat.:D Pořád někde jezdíme, lítáme prostě žijeme. Dnes jsme se konečně dostali na odběry druhé kolo( potřebujeme zjistit zda nemá alergii a celkově zda je v pohodě) a hurá stal se zázrak. Doktorka mu píchla tak šikovně že krev přímo cákala. Na všechny a nabrala dvě ampulky. To se ještě nestalo. Štítnou žlázu má zvýšenou tak uvidíme co s tím vymyslí. Vyrostl má 89cm juchů a už si otevře všude dveře. Oouuu.:( to už tak příjemné není neboť se musíme doma zamykat. Víťa rád utíká na chodbu atd.. No to jsem zase odbočila a pak jsme jeli na kožní. Úplně moc se mu zhoršil ekzém. Už je to neúnosné. Doktor se podíval zahájil novou léčbu jsem zvědavá co z toho bude. Potom jsme jeli domů kluci spali v autě já stihla ještě nakoupit látky na tepláky a možná i mikiny. Uvidíme co zvládnu a jak to půjde. No a před domem nevím na co jsem myslela kam jsem čučela jsem chtěla přibouchnout dveře a jaksi jsem tam zapomněla palec. A jenom dveře udělali cuc. No ale nevěděla jsem jestli mám brečet nebo skákat do patra jak mě to bolelo. A bolí ještě ted. Akorát už o hodně míň. Teda když se toho nedotknu což je docela sranda když musím chovat jednoho nebo druhýho, přebalovat jenoho nebo druhýho atd. Ale už je to všechno takový lepší. Už jsme schopni se vypravit i za třičtvrtě hodiny což je úspěch a když se daří i nachystat se na čas. V neděli jsme byly na výletě v Chrudimi a setkali jsme se tam z milými lidmi v krásné kavárně s úžasnou hernou pro děti. Paráda den. No v restauraci Vítek řádil a dvakrát se komplet polil birellem. Poprvé to bylo v pohodě jsem ho převlíkla. Po druhé mi ruply nervy a chtěla jsem jet domů. Sakra lump jeden. Naštěstí jsme v autě usušili a nemusel chodit nahulatý. A co vánoce? No blíží se. Jaksi moc rychle. Pro děti to máme vyřešené už dávno teď už jen dokupujeme věci praktické. Ale co z ostatnímí. Ani nevím. Ale na tu radost ve Vítečkových očích se moc těším. Měla bych jít spát jsem se jaksi rozjela. Tak děkuji za návštěvu a dobrou noc
1.Kluci moji.:*
2.Znakování z léta
3.Pražáci z dědečkem(podoba Viktorka  a dědu je neskutečná a narozením jsou od sebe jen 2 dny)
4.Spolu při kravinkách.:D
5.Fotorámeček dárek pro mamku ke kulatinám
6.Víťa zkouší bráchovu postýlku :D
7.A rád sedí v jeho sedačce do auta.:D
8.Viktorkovo poprvé.:D