pátek 26. ledna 2018

Kluci.:)

Dnes se stal neskutečný zlom v našich životech. Možná to moc prožívám, ale  s Vítečkem a Viktorkem to prostě ani nijak jinak nejde. Viky má zub. Má 4 měsíce 8 kg a jeden zub.:) Noci jsou takové trošku divočejší teď, ale jinak dobrý. A Víteček 3r.a jeden měsíc se dnes poprvé vyčůral na nočník. A to prosím hned dvakrát. Úžasné. Ten pocit, že překonal odpor nebo nevím co to měl k tomu nočníku. Že se dal přesvědčil, že to zkusil hlavně že se to podařilo. Nádhera. Teď už jen nepolevit,pilovat, chválit a odměňovat a třeba půjde od září do školky bez plíny.:) Víteček má období nenene, ale krom toho má období vnímání,opakování a chci se něco nového naučit. To je období kdy pořád chce číst,sedět u stolu,učit se a pilovat. Je to nádhera. Já to miluji. Každý večer přijde ukáže mi kterou hru si chce zahrát sedneme si ke stolu a dokud ho to baví učíme se. Chtěla bych se zeptat je tady někdo ze čtenářů kdo by byl ochotný mi vytisknout více materiálu na barevné tiskárně? Jde o obrázky aby jsme se mohli pomalu začít učit číst. Nechci to zadarmo. Dodám papír a přispěju na barvu. Pokud se někdo najde prosím kontaktujte mě. Předem moc děkuji. A co volby? Já už se tomu všemu jenom směju. Lidi jsou jak šílení. My půjdeme volit, protože chodíme, ale upřímně. Je mi to už asi jedno.:) Samozřejmě bych byla radši za slušného prezidenta, ale zvyknu si na všechno.:D Hlavně ,aby bylo po všem a aby se  lidi už   nehádali. Já bych si jen přála zdraví, sílu a kus štěstí pro človíčka, kterého mám moc ráda a který je v nemocnici a sám neví co bude dál. Tak snad bude líp tomu věřím a žádný   prezident s tím   nic   nenadělá.

středa 27. prosince 2017

Jaký byly?

No přece krásné,šťastné a veselé. Ano chvilkama byly hodně veselé a zpocené a to třeba, když jsme při kolikátém už rozbalování dárků zjistili, že Víteček dostal druhé ukulele. Ale ten Ježíšek je nesmírný popleta.:D A já zrovna den před tím přemýšlela jak ho budu učit hrát, když máme jen jedno. HiHi. Mimo jiné začínáme být ohromná kapela. Ve sbírce máme tři flétny, dvě ukulele,bubínky také dva,triangl,rolničky,štěrchátko,harmoniku,zvonkohru a paličky. No prostě paráda. Je to docela úlet, když to rozjedeme bez zábran a s radostí.:) Na štědrý den to bylo všechno o přípravách na večer. Nejprve zmizel Pepa a zmožen chřipkou šel připravovat stromeček. Já se snažila zabavit děti a mezitím chystat stůl. No bylo to príma. Pak jsme se vyměnili a já šla dozdobovat stromeček a chystat stůl k tchýni kde se scházíme na večeři a na dárečky. Potom to prostě všechno rychle uteklo a nastala večeře. Víteček nikdy moc nejí, ale tentokrát jedl pěkně asi aby už mohl na dárečky. Viktorek byl v pohodě a koukal co se asi bude dít. Po jídle už Vítek nemohl vydržet a utíkal se podívat za dveře a to bylo samé jůů a jéé. A áhhh. No nádhera očička mu jiskřily. Na dárkách jsme měli nalepené obrázky, aby Vítek věděl komu patří. Byla to legrace. Všem rozdával jen dárky pro mě nechtěl dát ani za nic.:) Lump jeden. No rozplýval se nad každým balíčkem a užíval si to. Viktorek dostal čmeldu nebo brumdu nevím který z nich to je a ten byl zabaven Víťou. Nechce mu ho ani za nic vrátit.:D Hraček máme tolik, že jsme naznali, že do nového roku dětem uděláme pokojíček. Ale za tu radost to stálo. Já jsem dostala rodinnou kroniku to mi vyrazilo dech. Je to předtištěná kniha která se po dobu deseti let bude doplňovat a dopisovat. Je to neskutečný závazek, ale moc mě to potěšilo. Stejně tak batoh na túry a hlavně na cestování z dětma. Jinak oblečení, ponožky,kosmetiku,drogerii a takový ty věci.:) Paráda. A jednu poukázku do mého velmi velice oblíbeného obchůdku. 25.12. jsme měli odpočinek kdy přijela manželova rodina a 26.12 jsme jeli k mé babičce do Jeřmaně a potom do Loštic. Nemělo to chybu je to krásné vidět celou tu rodinu a aspoň chvilku pobýt jen tak pro radost a pro klid. Dětem se všude líbilo což je to nejlepší. Zítra jdeme pozdravit kamarády. Víťa jde pařit. Pro to máme úžasný znak.:) Všem čtenářům bych chtěla popřát zdraví,klid a spoustu tvořivosti do roku 2018. Mějte se nádherně

čtvrtek 14. prosince 2017

Už 3 roky

Dnes jsou to tři roky co nám přišel do života Vítek. (začala jsem psát včera). Když se narodil říkala jsem mu pan učitel. A to platí dodnes jelikož všechno se od něho učíme. Naučil mě jak pečovat o dítě, jak bezpodmínečně milovat, jak milovat až do nebe, jak se rozdělit o poslední sousto,jak být trpělivá,tolerantní,jak přimhouřit oči,jak omlouvat neomluvitelné,jak učit dítě se specifickými potřebami,jak se být(bít) za jejich práva,jak se učit abych ho mohla učit. Je toho spousta co nás za ty tři roky naučil. Všechno bych ani nevypsala a hlavně koho by to bavilo číst.:D Zažili jsme toho spolu hodně. Spoustu aktivit,setkání a výletů  do koutů země kam by jsme bez něho nejspíš nikdy nejeli. Znakovací kurz,setkání maličkých v Praze,letní tábor a další a další aktivity. Náš život je trošku jiný, ale je krásný a máme stejné starosti jako každý jiný rodič. Jestli nám ho vezmou do školky, jak ho přimějeme aby víc jedl, jak ho naučit poslouchat. Ale co je pro nás nejdůležitější? Aby byl Víteček šťastný a hlavně zdraví. Za ty tři roky měl tři operace i když nebyly náročné nebylo to srdce jako matka jsem to prožila emočně moc. Jsem ráda, že až na tu rýmu dvou měsíční, ekzém a neustále slzící a opuchlé a rudé oči to není tak zlé. Už je velký kluk i když je paličatý a zkouší to na nás moc ho z celého srdce milujeme. Všichni. Tak ještě jednou zlatíčko moje bud šťastný,zdraví,hodný a bud tu se mnou prosím navždy.:*

středa 15. listopadu 2017

Jako den a noc

Zdravím všechny příznivce a čtenáře blogu. Jak sami vidíte nestíhám moc psát nicméně dnes mám po nočním kojení pocit, že musím. Včera se nám Viktorek(2 měsíce a 16 dní) z bříška přetočil na záda. A nebylo to žádné plácnutí normálně řízené otočení. A to vše prosím 4* za sebou. Pak spal několik hodin byl úplně zmožen.:D A dnes se chtěl pochlubit tatínkovi tak to prosím všechno opakoval. No nádhera co dodat. Váží už 7kg :o) a měří to přesně nevím, ale roste před očima. Je to žravec a pořád by mohl.:D No za to Víteček ten je velice skromný. Stačí rohlík nebo BA(rozuměj chleba) občas aby se neřeklo polévku a když je hodně dobře naladěný i druhý. Jinak období vzdoru je v plném proudu, ale už docela zvládáme i dny kdy není žádná scéna. Je velice vnímavý a chápe spoustu věcí. Konečně začal kývat hlavou, že ano když souhlasí a není všechno jen nenenenenene. Je to pořád velký pomocník a miláček celé rodiny. Jak jinak, že? Nejde nemilovat.:D Pořád někde jezdíme, lítáme prostě žijeme. Dnes jsme se konečně dostali na odběry druhé kolo( potřebujeme zjistit zda nemá alergii a celkově zda je v pohodě) a hurá stal se zázrak. Doktorka mu píchla tak šikovně že krev přímo cákala. Na všechny a nabrala dvě ampulky. To se ještě nestalo. Štítnou žlázu má zvýšenou tak uvidíme co s tím vymyslí. Vyrostl má 89cm juchů a už si otevře všude dveře. Oouuu.:( to už tak příjemné není neboť se musíme doma zamykat. Víťa rád utíká na chodbu atd.. No to jsem zase odbočila a pak jsme jeli na kožní. Úplně moc se mu zhoršil ekzém. Už je to neúnosné. Doktor se podíval zahájil novou léčbu jsem zvědavá co z toho bude. Potom jsme jeli domů kluci spali v autě já stihla ještě nakoupit látky na tepláky a možná i mikiny. Uvidíme co zvládnu a jak to půjde. No a před domem nevím na co jsem myslela kam jsem čučela jsem chtěla přibouchnout dveře a jaksi jsem tam zapomněla palec. A jenom dveře udělali cuc. No ale nevěděla jsem jestli mám brečet nebo skákat do patra jak mě to bolelo. A bolí ještě ted. Akorát už o hodně míň. Teda když se toho nedotknu což je docela sranda když musím chovat jednoho nebo druhýho, přebalovat jenoho nebo druhýho atd. Ale už je to všechno takový lepší. Už jsme schopni se vypravit i za třičtvrtě hodiny což je úspěch a když se daří i nachystat se na čas. V neděli jsme byly na výletě v Chrudimi a setkali jsme se tam z milými lidmi v krásné kavárně s úžasnou hernou pro děti. Paráda den. No v restauraci Vítek řádil a dvakrát se komplet polil birellem. Poprvé to bylo v pohodě jsem ho převlíkla. Po druhé mi ruply nervy a chtěla jsem jet domů. Sakra lump jeden. Naštěstí jsme v autě usušili a nemusel chodit nahulatý. A co vánoce? No blíží se. Jaksi moc rychle. Pro děti to máme vyřešené už dávno teď už jen dokupujeme věci praktické. Ale co z ostatnímí. Ani nevím. Ale na tu radost ve Vítečkových očích se moc těším. Měla bych jít spát jsem se jaksi rozjela. Tak děkuji za návštěvu a dobrou noc
1.Kluci moji.:*
2.Znakování z léta
3.Pražáci z dědečkem(podoba Viktorka  a dědu je neskutečná a narozením jsou od sebe jen 2 dny)
4.Spolu při kravinkách.:D
5.Fotorámeček dárek pro mamku ke kulatinám
6.Víťa zkouší bráchovu postýlku :D
7.A rád sedí v jeho sedačce do auta.:D
8.Viktorkovo poprvé.:D







úterý 3. října 2017

Jak to zvládáme?

Nejčastější otázka hned po tom kojíš? Tak pěkně po pořádku. Nevím kolik mám času tak musím psát svižně jak myšlenky budou přicházet. Víteček utekl k babičce a dědovi do přízemí a Viktorek zmožen konečně usnul. Oběd už je téměř uvařen ah ano vím že jsou dvě hodiny odpoledne.:D Nicméně u nás je úspěch už jen to, že je oběd. Takže jak to zvládáme? S vypětím sil. Večer padáme troufnu si říct, že všichni na ústa absolutně vyčerpáni, ale na druhou stranu je to každý den kousek po kousku lepší. Už zvládáme chodit ven. A jak to dělám? No normálně Viktorek jde do šátku a Vítek do kočárku. Já jsem spocená až na ponožkách, ale kluci vypadají spokojeně takže pohoda. Ale trvalo to než jsem našla způsob jak na to. Protože Vítek je zaprvé zdrhací typ a za druhé se mu moc nechce chodit. Ujde kousek, ale všude zastavuje u každých dveří klepe. A do obchodu to máme kilometr tam a kilometr zpět. A na to já nemám nervy. Takže aspoň tak. Zítra nejspíš vyjedu z oběma do města. Poprvé a sama. Jsem sama zvědavá jak to dopadne a jak zvládneme. No musíme nic jiného nám nezbyde. Auto nemáme jezdí manžel takže pěkně autobusem.:) A k otázce druhé. Ano kojím. Ve dne v noci.:)) A věřím, že ještě dlouho budu. Příští týden si nás pozvali na genetiku vyučovat mediky. Moc se těšíme. To bude panečku pořádný výlet. No nic můj čas vypršel. Mějte se všichni usměvavě i když prší.

čtvrtek 7. září 2017

Jak Víteček bráškovi na svět pomohl

Dnes je to přesně týden a pár hodin co se na svět podíval náš druhý synek Viktor. Všechno začalo o den dříve tedy ve středu 30.8. Ráno jsem s velkou radostí zahájila pečení jelikož u nás byla pouť tak abychom měli aspoň domácí sušenky. Víteček jako velký pomocník míchal těsto a podával a pomáhal a ochutnával. Užívali jsme si spolu a bylo to moc fajn. Potom jsem ho zanesla k babičce, protože přeci jen vytahovat plechy no aby se něco nestalo. Vše se podařilo nic se nespálilo takže bezva. Zbylo mi kousek těsta tak jsem chtěla potěšit Vítka. No nikdy by mě nenapadlo co způsobím a přísahám, že už mu nedám ani ochutnat. Leda bábovkové to není tak tuhé. Víťa když mu něco chutná tak je jak rybičky. Narve si plnou pusu. Bože můj!! Babička křičí on se dusí. Tak jsem stoupla ještě celkem v klidu jsem ho bouchla do zad-nic. Bouchla jsem víc-nic. Hlavou dolů-nic. Viťa vyvalil oči nedýchal modral. Nebyla jsem schopná zavolat ani sanitu ani uvažovat začal jsem panikařit. Strčila jsem mu prsty do krku trochu lepší, ale nic. Popadla jsem ho a utíkala za sousedkou. Nevím proč prostě mě napadlo, že jen ona mi může pomoci. Křičela jsem na něho ať mi neumírá. JO a byla jsem v 39+3 týdnu. Takže i když jsem se snažila moc utíkat rychle nešlo. Nicméně jak jsem s ním házela a mačkala ho stal se zázrak poblinkal se a tím se zachránil. Takže jsme doběhli k sousedce já udělala špatný krok a byl konec. Už jsem bez bolesti nemohla jít. Seděla jsem úplně absolutně otřesená klepala jsem se plakala radostí i stresem. No nemám ani moc slov jen si na to vzpomenu. A tak jsem po půlhodině došla domů napsala manželovi ať přijede z práce dřív. A jelo se směr Šternberk. Vítka jsme nechali doma neb po tak hrozném zážitku usnul a spal jak mimino. Pan doktor mě vyšetřil naznal, že to bych neodrodila a naplánoval císařský řez na druhý den ráno. Tak jsem přežila dlouhou bezesnou noc plnou výčitek, pochybení, strachu. Ráno za neskutečné bolesti jsme provedli ze sestřičkou to nezbytné. Bla neuvěřitelná a vše jsme spolu zvládli, ale byl to horor. A jelo se na sál. Píchli mi do páteře injekci fuj a já ochrnula na spodek.:) A už jsem jen čekala a poslouchala co bude. Za zády anesteziolog vykládal jak hlídal vnoučata a ve předu dva doktoři vykládali vtipy a mezi řečí si říkali podej mi kůži. NO zážitek. Ke konci mi povolily nervy a já začala pocitovat neskutečnou zimu. A pak přišel on..VIděla jsem našeho krásného druhého synáčka s vlasy černými jako uhel a hlasem jako zvon. A tím začal neuvěřitelnej chaoz. V porodnici to celkem šlo, ale když jsme přijeli domů. Víťa se ho ještě pořád trošku bojí i když zjistil, že když mu dá dudlík je klid. Tak se vzdal svého dudlíka a pořád mi podává abych mu ho dala. Viktor si vysloužil v porodnici titul nejhladovější dítě a já nejusměvavější maminka. To je moc hezké a moc mě to potěšilo. JO a malý hladovec si málem rozkojil i tatínka.:)) Za dva dny přibral 200g. Oproti Víťovi ten nikdy moc nechtěl jíst je tento kluk otesánek. Tak děkuji kdo dočetl až sem a až budu mít zase chvilku přijdu něco napsat.
1.Viktorek
2.Dnes ráno celý v zeleném
3.Pomocník


úterý 11. července 2017

Jak si uzit dovolenou

Dovolená je od slova dovolovat si.😃 A my to vzali do slova a do písmene. I když chtít po  těhulce a dvouleťákovi zázraky v horách to není jen tak. Švagrová vybírala trasy pro odrážedlo(jakože já). Takže asi tak.:) Každá naše procházka končila pro mě obrovským kopcem na jehož konci byla naše chatka. Ubytování bylo fantastické a personál jedna báseň. I když upřímně řečeno zkrotit takovou smečku (40 lidí z toho 16 dětí) bylo i na ně nejspíš moc. Jeden den při snídani se paní správcová ujala slova a říkala: jsou rozbitá dvě zrcadla,umyvadlo a utrhlé prkénko. No prostě zvěřinec. Větší kluci měli pistole(nerfky) a hráli s tatínky bitky. No tatínkové byli absolutně šťastní. První den jsme zkusili co všechno vydržím. A šli jsme procházkou lesem asi tak něco kolem 5 km mírným kopečkem na rozcestí tam jsme se občerstvili. Víťa si pohrál na dětském hřišti stropil scénu a já jsem se rozbrečela. Měla jsem toho plný zuby hned první den. Naštěstí pohár to všechno zpravil já se uklidnila, malej usnul a mohli jsme jít k chatě. Prudkým kopcem dolů. To tak nebylo moc příjemné. Odpoledne proběhlo seznamování v herně. Myslím tím malých dětí. Víteček si hrál když v tom se objevil Honzík a chtěl se seznamovat. Honzíkovi je 9 měsíců. Plazil se po kolenách k Vítkovi a ten měl paniku v očích a začal plakat. A od té doby byly super kamarádi. U jídla jsme seděli přes uličku u stolků a kluci si spolu povídali beze slov. Bylo to krásné je pozorovat jak na sebe pokyvují hlavou atd. Další den jsme jeli do Jánských Lázní. POdívat se kde teta dříve pracovala, kam chodila pařit a opět procházkou někam na rozcestník kde jsme navázali na stezku Krakonošovu. A to bylo něco..Mě se to moc líbilo. Obrovské židle,stoly,postele a k tomu krásné vyprávění. Prostě paráda. Došli jsme na farmu tam se líbilo Vítečkovi. Bylo tam spoustu zvířátek(poníci,kozy,ovce,prasátka,slepice a vše se kolem nás procházelo. Bylo to super. Sešli jsme do městečka a tam jsme se občerstvili. Pak jsme jeli zpět na chalupu. Jeden den jsem byla tak unavená, že jsme se celý den flákali po chalupě. Další den jsme jeli do Pece pod Sněžkou tam kde je ta lanovka. Bylo tam krásné hřiště pro děti a opět jsme šli stezkou zábavnou kde se plnili úkoly. Bylo to moc fajn. Na zpáteční cestě jsme se schovali v pizerii neb začalo pršet. To už Vítek spal a my si užívali klidu.Ani nevím jak rychle to uteklo. Bylo to velmi náročné, ale bylo to moc fajn. Jsem ráda, že jsme jeli, že jsme dojeli v klidu a pohodě. Za rok nashle Krkonoše...