pátek 21. dubna 2017

20tt

Dnes jsme absolvovali druhou genetickou prohlídku ve Fn Olomouc. Dozvěděli jsme se,že naše další děťátko má dlouhé nohy.😊 ATaky že je zdravé, krásné, čilé. A je to kluk. Víteček bude mít bráchu a doufám, že si spolu budou hrát a budou si rozumět. Taky jsme byly v zoo. No páni to byl výlet. Bylo to perfektní k procvičení naší znakovky. Perfektně znakujeme spoustu zvířátek. Víteček je pravoplatný chodec a mám pocit, že pokaždé ujde o kousek víc než minule. Např.zologickou zahradu prošel opravdu téměř celou. Je to honička mu stíhat a zachraňovat ho, ale i když je to náročné je to tak ohromný pokrok a my jsme neskutečně šťastní. S chůzí souvisí i řeč. Víťa se probudí v noci a má asi pocit,že nám musí všechno říct. Ono mluvit do tmy je nuda. Máme světlo, které reaguje na hlasitý zvuk a toho velmi rád využívá, když je hluboká noc. No zkrátka Víťa rád chodí a mluví jo a ještě ze všeho nejraději chodí na obědy do restaurací. Každou středu po plavání se jdeme odměnit a jdeme s tetou na oběd. Teď naposledy se usadil do židličky a už úplně křičel ham ham. Je to sranda. Některé dny jsou těžší, ale snažíme si to užívat jak jen to jde. Byli jsme společně všichni pozvání do fakultky na vyučování mediků. Přišli jsme do takové velké místnosti a tam sedělo spoustu mladých lidí. Čekala jsem že to bude více o jejich otázkách, ale byly stydlivý takže hlavní slovo jsem měla já a samozřejmě Vítek. Dostal fantastický traktor se kterým se dá dělat spoustu věcí.:) Popovídali jsme jim náš příběh oni se zeptali na co potřebovali a pak jsme jeli domů. Byl to velice zajímavý zážitek a zkušenost a až později jsem si uvědomila co všechno jsem jim neřekla. Příště budu chytřejší. Můj čas u pc vypršel a já musím běžet. Děkuji za přečtení. Přejeme všem krásné chladné dny.

pátek 24. února 2017

Je to rok

Je to rok co jsem psala článek, že mám na ldn kamaráda. Nechtěla jsem úplně rozšiřovat co se přihodilo, ale když jsem si to přečetla tak musím. Ano opět jako by se vrátil čas a já třikrát týdně jezdím na ldn. Jen trošku jiným směrem a za někým jiným. Za svým tátou. Ve svých 53 letech dostal mozkovou mrtvici a protože momentálně potřebuje rehabilitace a hlavně dohled doktorů musí být tam. No není to jednoduchá situace ani pro něho ani pro nás. Ale musíme to brát jak to je a zaplať pánbůh žije. Pokud se bude snažit a bude chtít rozcvičí se a pokud nebude pít má šance že bude vše ok. Pokud ne tak na to snad nechci raději ani myslet. Jelikož zlobí a chce moc domů musely jsme spolu udělat dohodu. Pokud bude hodný bude spolupracovat a poslouchat sestřičky, nebude utíkat a bude jíst zkusíme si ho vzít příští víkend domů. Věřím, že bude spolupracovat,že si dá říct . No uvidíme. A co u nás nového.:) Ano jistě jak už spousta lidí ví čekáme dalšího potomka. Dnes jsme byly na genetice vše je v pořádku a máme dvě krásné fotky. Vítek je úplně perfektní. Je sním momentálně sranda, ale je docela náročné ho uhlídat. Znakujeme snad asi tak 20 slov dokáže naznačit nebo ukázat. Někdy mi dýl trvá než pochopím co tím vlastně myslí, ale je to úžasné. Mít možnost se s ním domluvit i beze slov.Momentálně má deset zubů a tři rostou. Každou středu se jezdíme koupat na bazén a někdy jen tak lenošíme. Hodně čteme a zpíváme. Ale vše tak ab nám bylo hlavně dobře. No někdy je to těžké, ale jindy je to legrace.

čtvrtek 26. ledna 2017

Plavání

Každou středu pokud není malý nemocný jezdíme plavat na bazén do Mohelnice. Jelikož většinou nestíháme a jezdíme na knop a máme kartu ZTP snažíme se toho využívat. Ano není to nic divného ovšem. Ale my musíme mít jako vždy něco extra. Při vjezdu na mini parkoviště, které má dvě místa pro postižené  stojí přesně  uprostřed vjezdu sloupek. Asi proto abych si odřela auto. A ano přesně tak se stalo. Jelikož při vjezdu mi ještě bránilo auto které si stouplo fikaně. Já nechtěla odřít auto cizí a odřela si svoje.:( No nic nedá se nic dělat. Naštvala jsem se s tím že půjdu podat stížnost na úřad. Posílali mě od čerta k ďáblu až nakonec jsem se dostala tam kam jsem měla. No a pán se mi tak trochu vysmál, že si mám couvnout při najíždění. AHA. A když tam stojí auto? Tak mu tam prý klíčkem vyryjte že stojí blbě.! Jsem vyvalila oči. To snad nemyslí vážně. A říkám mu nebylo by jednodušší oddělat sloupek? No víte- ne. Ještě dnes jsem z toho v šoku. A já to musela napsat. Prý máme v plánu udělat větší parkoviště a tam na vás budeme myslet. To je nehoráznost toto. Přeji co nejméně odřených aut a více úsměvů na tváři.:)

úterý 13. prosince 2016

oslava 2.narozenin

Rok se z rokem sešel a naše mládě má dva roky. Je to úplně neskutečné,že to tak rychle utíká. Oslavě předcházelo velké chystáni a pečení,balení dárků. Ale stalo to za to. Pro hosty jsem nachystala pozvánky,aby to bylo se vším všudy. Napekla jsem řepové sušenky(ty chutnaly hlavně dospělákům) pro děti byly muffinky a ještě jeden druh sušenek a spoustu dortů. Po cestě jsme měli jak jinak úsměvnou historku. V tom spěchu jsem jaksi zapomněla držet krabičku a ona se trochu vysypala. Když jsme zastavili abychom to posbírali něco se stalo z autem. Od té doby to příšerně řvalo a my vzadu si připadali jako v tryskáči. Nic příjemného. Manžel byl naštvaný, ale já se musela smát neb mě to opravdu rozesmávalo. A Pepa říká,, vy se smějete, ale já mám vymáčklou spojku,,. To rpostě nemělo chybu. Přijelo jsme na místo činu a já obvolávala osazenstvo druhého auta aby po cestě hledali výfuk. Ten se nenašel, ale ani nebylo třeba, protože byl tam kde má akorát praskl. No nic. Musela jsem ještě nachystat čajovnu atd..Hosté pomalu začali přijíždět a začalo to být takové živé. Jemně řečeno. Když přijely všechny děti nebylo na co čekat a šli se rozbalit dárky a nakrájet dort a začít slavit. Bylo to báječné a myslím že náš kluk si to užíval. Bylo tak krásné vidět všechny v tomto předvánočním čase. Příjemně jsme se pobavili. Víteček absolutně znaven usnul v náručí mé mamky a vůbec mu nevadil hluk ani světlo nic. Spinkal spokojeným klidným spánkem. My se sbalili a jeli domů pomalu jak jen nám naše letadlo dovolilo .:D A doma jsme ještě pokračovali v oslavách. Vítek vyspalý nechtěl jít spát a tak byl s náma vzhůru snad až do 23:00. Příště se pochlubím pár fotkami až to stáhnu do pc. Děkuji za počtení mějte krásné dny.

neděle 4. prosince 2016

Malé ohlédnutí a shrnutí

Minulý víkend jsem měla totálně nabitý( v podstatě mám pocit, že takový je každý den) a nevím zda-li je to tím předvánočním časem nebo tím, že jsme moc akční.:) Plán zněl jasně. V sobotu jet na trhy do Pasek a v neděli jít podpořit prodejem i nákupem místní společnost. Protože jsem nevěděla jak to udělat s Vítkem nechala jsem ho tatínkovi a tetě doma. A to prosím v sobotu i v neděli. V sobotu to bylo na dýl, přece jen je Paseka trochu z ruky. Nicméně akce se fantasticky vydařila. My jsme si to užily. Jako každý rok tam hrál pán na kytaru a krásně zpíval. Tak jsme se rády přidaly a zazpívaly si i když si lidé myslely že jsme opilé. Ale ono ne ani kapka alkoholu nebyla i přesto to bylo moc fajn. V neděli to bylo úplně jiné už jen tím, že lidé kteří se přišli podívat všechny znám. A byla jsem překvapená, že i něco koupili. Měla jsem společnost vedle u stolu a o zábavu nebyla nouze.:) Tím že jsem to měla domů kousek jsem na nic nečekala a spěchala zpět domů k rodině unavená, ale spokojená.
Každou středu budeme chodit plavat. Máme za sebou první hodinu. To by jeden nevěřil jak to malého neskutečně unavilo. Jenže já na tom byla úplně stejně. Třásly se mi nohy. No síla. Už vím, že když půjdeme na  bazén je nejlepší jet co nejdříve domů a odpočívat.
 Začali jsme péct na Vánoce. A protože sama bych to s Vítkem nezvládla pečeme z babičkou. Nebo aspoň připravujeme těsto. No zkrátka si pomůžeme jak jen to jde. a máme napečené perníčky, linecké a likérek.To my připomíná ještě jednu událost. Babička si mě pozvala na pečení perníčků. Je to taková nae předvánoční chvilka kdy jsme spolu. A buď pečeme nebo zdobíme. Letos jsme pekli a já ochutnávala slivovici. Myslím, že to ani není potřeba dále komentovat. Prostě jsem upustila páru a namazala se.:D
A dnes jsme byly pozváni na tvoření z dětmi. Jelikož nemáme ještě tolik zkušeností(nicméně dnes jsme se ponaučily) byl to docela neorganizovaný chaoz, ale bylo to super. Byly jsme tři+Vítek, ale ten si krásně schrupnul v kočárku a nehodlal se nechat nikým rušit. I když jsme sama hleděla jak tvrdě spí když tam byl takový rámus. Bylo to fajn. Jedna naváděla děti,druhá razila nápisy a třetí řezala na shotkovi. Krásná spolupráce. A bylo opět moc příjemné se na chviličku potkat a zběžně probrat běžné problémy. I když by jsme mohli sedět hodin klidně i nocí. Tak děkuji, že jsem to mohla ze sebe vysypat a krásnou druhou adventní neděli. U nás nic nehoří neb hrozí, že se stane úraz.Nevěříte? Věřte. Víťa si vyleze úplně v klidu na okno, dostane se i na bobek je to horolezec a je fakt všude. Je to síla ho uhlídat

pondělí 14. listopadu 2016

Co dodat


Dlouho jsem nic nepsala. Neměla jsem žádný čas. Jasně otřepaná fráze, ale u nás to tak prostě je. Jedno pondělí jsem jela pro taťku do nemocnice a než jsem se za těch pár hodin vrátila maličký celý uplakaný,unavený do večera osypaný. No to byla hrůza. Vůbec jsem nevěděla co dělat. Nakonec jsem jela k dětské a ta nás poslala hned do FN Olomouc. Dělali mu CRP a hodnoty měl 180. Moc tomu nerozumím, ale bylo to nejspíš moc. No tak jsme teda jeli a pořád ho zkoumali dostal 3 infuze. Já jsem nestíhala měnit plíny. Jak se zavodnil tak plíny měli snad i kilo.:) A já stála u postýlky ve dne v noci. Musela jsem hlídat kanylu. No nebylo to úplně jednoduché. Ale zvládli jsme to a v sobotu nás pustili domů. Stejně vlastně nevím co mu bylo. Angína asi většího formátu, protože se k tomu tak osypal. Navíc mu vyrostly další dva zuby. Takže už má 10. Všechny stoličky,4 vedle sebe dole,2nahoře. Ale ty noci jsou tak únavné. Snad dva měsíce spíme všichni spolu. Jinak to nejde. A blíží se Vítečkovi narozeniny. Přípravy hlavně v hlavě se už rýsují. A věřím že vše klapne a všichni si to užijeme maximálně. Hlavně oslavenec.:) A jak to vše dopadlo. Měla jsem v poslední době zápřah psychický i fyzický a tělo řeklo DOST. A já skončila na antibiotikách s angínou. Naštěstí u mě nemoci trvají 3 dny. Takže i když na práškách už chodím s kočárkem opět na vycházky a užíváme si chladných dní. Děkuji za nahlédnutí a přeji všem zdravíčko. A Pár fotek.
1. Vítek a jeho ohebné tělo
2.-4. Když nespím a můžu chvilku tvořit
3. Spolu na balíkách
5.Včera při blbinkách-bublinkách





pátek 21. října 2016

Pouštění draků

Minulý víkend svítilo sluníčko, ale foukal dosti vítr. Konečně se nám podařilo domluvit se ze sousedkami a vyjít si na balíky, vzít draka a jít trochu lumpačit do přírody. Děti jsme si poskládaly na balíky a fotily a blbly jsme. Víteček mi pořád otáček hlavu abych věděla kde letí drak. Bylo to báječné. Pak jsme šli posbírat ještě pár kaštanů a šup domů do tepla. Velice rychle se ochladilo. V neděli jsme dělali doma dřevo. Řezali jsme a štípali a skládali. Prostě příprava na zimu.:) A jen co jsme si užili krásný víkend vše se dočista s prominutím posralo. V pondělí jsem dostala milion úkolů,které jsou neodkladně potřeba udělat. Zavézt tátu k lékaři, zařídit přepis auta a ověřit podpis na poště. Vše by nebyl problém až na toho našeho tátu. Šel na obyčejné vyšetření a odvezla si ho sanitka rovnou do nemocnice. A to teprve začal pořádný kolotoč. Přijela jsem domů sbalila jsem věci a jela z bráchou zpět do nemocnice. Ve středu jsem pro změnu vezla tchýni po doktorech. Ale to byl oproti jiným dnům takový klídek. Ve čtvrtek jsme šli uklízet k tátovi, aby se mohl vrátit domů do čistého. Udělali jsme úklid zatím jen povrchový. Zbytek nás ještě čeká. A dnes už je pátek čekala nás návštěva v nemocnici a lítání. Jsem tak unavená a tak smutná.:( Celý týden je ve znamení zmatku, chaozu,telefonování,zařizování a všeho ostatního. Věřím, že další týden bude lepší. Musí prostě musí....